Richard III.

Richard III. – nejslavnější Shakespearova tragédie. Pamětníci jistě vzpomínají, že v Plzni se tato inscenace hrála naposledy v roce 1999, s Pavlem Pavlovským v hlavní roli (premiéra 18. 12.  1999 v režii Jana Buriana). Ač historické prameny tvrdí něco jiného, postava Richarda III. se díky Shakespearově hře stala synonymem zla. Tento krystalicky čistý záporný charakter fascinuje diváky už několik století. Shakespeare je jako svět nebo jako život. Každá epocha v něm nachází to, co sama hledá a co chce sama vidět.

Každá velká historická tragédie začíná bojem o trůn, každá končí panovníkovou smrtí a novou korunovací. V každé této kronice vleče za sebou právoplatný panovník dlouhý řetěz zločinů: vyvraždil nepřátele, potom staré spojence, vyhladil nástupce a nápadníky trůnu. Každý krok k moci je poznamenán vraždou, násilím a zradou.

V tomto světě králů, biskupů, soudců, kancléřů, lordů a vojevůdců váhá před vraždou na krátkou chvíli pouze ten, jehož povoláním je vraždit za peníze – nájemný vrah. Bojí se posledního soudu, trestu a toho, že se dostane do pekla. Je v celé tragédii jediným věřícím člověkem, v kterém se ozývá svědomí. Zároveň si uvědomuje, že svědomí je v rozporu se zákony a řádem světa, v němž žije.

Seznam postav je rozsáhlý, neméně rozsáhlý je seznam Richardových obětí. Přesto – nebo i právě proto – v sobě tato tragédie nese i prvky komediálnosti…