Libor Vaculík (1957), režisér, choreograf a libretista původního baletu Lady Macbeth – 1865, má bohaté zkušenosti s tvorbou tanečního divadla, které vychází z literárních předloh, zpracovává velké lidské osudy hrdinů či hrdinek (i ve smyslu záporném) a ve většině případů též skutečných historických postav. Je to docela pochopitelné, velké dramatické příběhy stále vzrušují diváky. A v neposlední řadě i interprety, protože mají „o čem hrát“. Témata jednotlivce, stojícího proti společnosti nebo na jejím okraji, jsou ta, která Libora Vaculíka inspirují a tvoří převážnou část jeho bohatého choreografického díla. Lze v nich tancem podat srozumitelnou výpověď o citech i složitých lidských vztazích, namátkou – v Národním divadle v Praze Malý pan Friedemann / Psycho, Čajkovskij, Isadora Duncan – příběh tanečnice, Lucrezia Borgia, Faust, Valmont; v Národním divadle Brno Petruška, Notre-Dame de Paris, Jana z Arku na hranici, Marie Stuartovna, Oedipus Rex, Ivan Hrozný, Úplné zatmění, Svěcení jara; v Laterně magice Odysseus, Minotaurus; v Divadle J. K. Tyla v Plzni Macbeth, Dáma s kaméliemi, Anna Karenina, Čachtická paní, Slečna Julie. Jeho zatím poslední opus, vytvořený pro DJKT, Lady Macbeth – 1865, vychází volně z Leskovovy povídky, zachovává charaktery postav, avšak děj přenáší do viktoriánské Anglie.
Pro většinu svých původních baletů si Libor Vaculík vytváří světelnou koncepci a také si sám vybírá hudbu.
Die Inszenierung zeichnet den Weg von Edith Piaf nach von den ersten Liedern in den Pariser Straßen über die berühmten Kabaretts bis zu ihrem triumphalen Auftritt in Olympia. mehr
